"Když jsem byl ještě malý, tak k sousedom jezdili na návštěvu v kupéčku, které pokaždé parkovalo na chodníku, no a mě se strašně líbilo. Jednalo se o Škodu 110R Cupé, bohužel mi bylo asi 5 let, takže jsem se v tom ještzě moc nevyznal. Jediné co vím, že už v této době jsem byl natolik uchvácen, že jsem rodičům stále říkal, že až se bude kupovat auto, tak že chci Garde (nějak se mi to pomotalo, ale někde jsem o tom slyšel mluvit a tak jsem si ten název zapamatoval). Jelikož mám rád pastelové a teplé barvy, nejvíc žlutou, tak jsem ještě požadoval aby auto bylo v této barvě.
No a jednoho krásného dne, roku 1986, jsme s mamkou jeli do Brna, do Tuzexu, pro nové auto. Nemohl jsem s ní, tak jsem čekal u tety a netrpělivě vyhlížel z okna. No a tenkrát jsem tomu propadl. Mamka přijela v nádherném, žlutém Rapidu 130. Strašně rád jsem jezdil autem a tak jsem měl jasno, až si udělám řidičák, tak tohle auto bude moje. No a jak jsme stárli, tak i auto stárlo a bylo potřeba obměny. Měl jsem strach, že ho prodají dřív než mi bude 18. Ale vím, že mě tenkrát jen tak strašili. Papíry jsem si udělal a začal jezdit s Rapídkem. Jak přibývaly roky a zkušenosti, tak se začalo s drobnýma úpravama. Jezdil jsem za kamarády, jezdily jsme na výlety a různé akce.
Jelikož se časy mění, přišly různé jiné starosti a na auto nezbýval čas. A tak smutně stálo v garáži a občas jsem někam i vyjel, ale už né tak často. Dneska je zase jiná doba a pomalu se to začíná ustalovat. Šetří se peníze, pomalu se zase opravuje a vyměňuje co je potřeba. Ale i dnes (01-2009), po 23 letech je stále auto dá se říct v dobré formě a hlavně stále pojízdné a relativně spolehlivé. Pomalu snad dojde opět na nějaké úpravy a opravy a hlavně na srazy a akce. Pro tuto chvíli je to asi zatím vše z rychlé historie. Následuje několik obrázků z minulých let a snad i s budoucích.